Nejznámější občan Hostinného

Hostinné se sice může jevit jako malé nevýrazné městečko ležící na úpatí Krkonoš. Ulice, louky i zahrady se nijak zvlášť neliší od těch v okolních městech a vesnicích. Přesto se v našem městě najdou osobnosti národních i světových rozměrů. Podle stránek města má Hostinné čtyři významné rodáky a dnes vám představím toho nejznámějšího z nich.

Viktor Lustig se narodil 4. 1. 1890, ale v Hostinném moc dlouho nepobyl. Byl moc ambiciózní na klid maloměsta a chtěl poznat svět, a tak ještě jako náctiletý odjel do Paříže, kde také studoval. Ale ani pařížská škola neudržela smělého mladíka na dlouho a v čerstvé dospělosti se začal živit gamblením. Od té doby ho láska k adrenalinem nabitým aktivitám vlastně už nikdy neopustila. Přes aférky s dámami hráčů v kasinech, kde si také vysloužil charakteristickou jizvu na obličeji, se konečně dostal k tomu, čím vynikal a čím se stal celosvětově nechvalně známým – k podvodům.

Jeho první oběti byli cestovatelé na lodních linkách z Francie do zámoří. Lodě překypovaly naivními zbohatlíky. Lustig je lehce identifikoval, načež jim namluvil, že hledá investory na broadwayské studio nebo na nějakou jinou neexistující eskapádu. V roce 1914 se kvůli začínající světové válce transatlantické plavby zrušily a Viktor byl bez práce. Střídal život ve Francii a Americe, a kde byl, tam zkoušel všelijaké malé podvody, až se vypracoval v mistra předvídání chování a psychologie lidí. Vrcholem jeho kariéry a důvodem, proč se stal historicky nejznámějším Hostiňákem, byl akt, jejž spáchal v květnu 1925 v Paříži.

Lustig jako obvykle procházel pařížskými ulicemi a přemýšlel, co nového by tak mohl vyzkoušet. Jeho zrak padl na konstrukci oné známé Eiffelovy věže, která již čtvrtou dekádu dokreslovala romantický charakter města. V tu chvíli se jen pousmál a pokračoval k domovu, protože se mu v hlavě začal rýsovat doposud nejgeniálnější plán. Hned druhý den objednal konferenční sál v nejprestižnějším a nejdražším hotelu v Paříži. Pozval zástupce nejbohatších prodejců kovošrotu po celé Paříži a jejím okolí na velmi lukrativní schůzi v onom hotelu. Nikdo sice přesně nevěděl, o co půjde, ale právě zvědavost všechny přitáhla tam, kde je hrabě Viktor Lustig, jak si od té doby začal pro efekt říkat, chtěl mít.

Na samotném zasedání hrabě vysvětlil, že Eiffelovka je v katastrofickém stavu a musí být zbourána, a právě proto, pokračoval, vybral ty nejspolehlivější a nejlepší z celého okolí. Nebylo proč mu nevěřit, věž byla postavena jen kvůli pařížské jubilejní výstavě a už dobrých pár dekád přesluhovala, při prohlídce se o tom pánové mohli koneckonců přesvědčit. Bylo jasné, že desetitisícitunová masa oceli vydělá výherci spoustu peněz, takže nadšení a ochota účastníků by se daly krájet.

Nejambicióznějším uchazečem byl André Poisson, jenž se chtěl pomocí svého podniku mermomocí dostat mezi vyšší pařížskou třídu, a tak se stal ideálním kandidátem na prodej věže. Lustig postupně získal Poissonovu plnou důvěru. Dokonce se jím nechal uplatit. Zanedlouho již podepsali smlouvy a Lustig dostal zaplaceno 70 000 franků. Bagry sice vyjely, ale do práce se již pustit nemohly. André Poisson si rychle uvědomil, jak strašlivě byl nachytán, a raději se smířil s finanční ztrátou, než aby se o jeho hlouposti dozvěděla veřejnost. Lustig tak dostal příležitost prodat věž ještě jednou, avšak tentokrát se do věci zamíchala policie a Lustig musel odletět do Ameriky.

Hrabě Viktor Lustig toho za svůj život svedl ještě daleko více, prodával stroje tisknoucí peníze, poté peníze sám tiskl, či dokonce získal peníze od mafiánského bosse Ala Caponeho. Ale při poslední z jeho úspěšných akcí se jeho žena Billy May dozvěděla, že ji podvedl. Nemeškala a zavolala na federální úřad. Tak byl Lustig konečně dopaden. Ještě před vynesením rozsudku se mu však povedlo – ve stylu animáků – utéct s pomocí lana vyrobeného z oblečení. Za měsíc byl dopaden znovu a tentokrát již natrvalo. Byl odsouzen na 5 let za útěk a na 15 let za podvody v nejstřeženějším vězení v Americe – Alcatrazu, kde znovu potkal Ala Caponeho. Ve vězení roku 1947 zemřel na zápal plic.